Moje cesta ke službě dětem

Co bylo hlavním impulzem pro vznik Dětského odboru a jak jsi se do jeho čela dostala Ty?

Do dětského odboru jsem vstoupila v roce 2013, kdy jsem přijala pozvání tehdejšího předsedy Romana Neumanna. Dětský odbor, stejně jako každá služba, procházela různými obdobími – časy velké aktivity i chvílemi útlumu. Před dvěma lety jsem byla oslovena Radou CB, zda bych převzala vedení odboru po P. Férovi. V té době jsem se však necítila ani připravená, ani vhodná. Navíc jsem se starala o těžce nemocnou maminku, a proto jsem tuto nabídku odmítla. Zhruba po roce se ale situace změnila. Začala jsem tuto službu vnímat jako nesmírně potřebnou. Sama jsem vedoucí více než dvacet let. Do besídky jsem se dostala zvláštním způsobem – už jako malé dítě jsem si myslela, že když mě moje maminka celé roky vedla v besídce, budu jednou automaticky besídkářkou i já.

Moje služba v církvi začala v mých 13 letech – přenášením kancionálů z bodu A do bodu B a po bohoslužbě zase zpět. Tehdy jsem to vnímala jako ponižující. Záhy jsem zjistila, že mě tím Pán Bůh učí věrnosti v malých věcech. Tyto kancionály jsem přenášela pak mnoho let, než je při povodních v 2002 odnesla voda a už jsme je nikdy nenašli. Během těchto let začala moje skutečná cesta služby dětem.

Nejprve jsem byla přizvána jako pomocník do besídky, později jsem ji začala vést. Když mi bylo přibližně osmnáct let, prožilo nás ve sboru více lidí velmi silné povolání ke službě dětem. V té době chyběla v našem sboru generace dětí, a tak jsme vyšli do ulic a začali zakládat kluby.

Začátky byly skromné – šest nadšených vedoucích a jedno či dvě děti. Postupně však Pán Bůh začal žehnat a během několika let vzniklo několik klubů pro různé věkové skupiny. Zapojili jsme se také do pilotního projektu klubů Awana, vedla jsem letní pobytové i příměstské tábory. Měla jsem možnost přes službu dětem navštívit Ugandu a být tam v sirotčinci.

Moje služba nebyla vždy přímočará. Často jsem bojovala s únavou, někdy i s nechutí. Několikrát jsem si řekla, že už sloužit nebudu. Ale pokaždé se mé kroky vrátily zpět – služba dětem mi prostě leží na srdci.

Postupně jsem se zapojila i do dalších oblastí: pořádala jsem příměstské tábory, působila v dorostu, byla součástí vedení mládeže a jedno období jsem pomáhala i v seniorské službě. Po narození dvou dcer jsem organizovala setkání pro maminky. Přesto mě Pán Bůh stále vracel k dětem – především k těm v besídkách. Časem jsem si uvědomila, že už nevidím jen děti, ale hlavně vedoucí, kteří se jim věnují. Došlo mi, že jako jednotlivec mnoho nezmůžu a že služba dětem stojí na týmu. Začalo mi velmi záležet na vedoucích – na jejich podpoře, povzbuzení a spolupráci.

Když se znovu otevřela otázka, kdo převezme dětský odbor a znova zaznělo mé jméno, v tu chvíli jsem velmi silně prožila Boží potvrzení. Měla jsem pocit, že mi Pán Bůh říká: „Jdi do toho, já budu s tebou. I když si nejsi jistá. I když nemáš pocit, že na to máš. I když máš zaměstnání na plný úvazek a staráš se o nemocného otce – já ti pomohu.“ A tak jsem tehdy řekla „ano“.

V čem existence odboru reálně změní práci s dětmi na sborech?

Proměnu služby v besídkách a dalších aktivitách pro děti ve sborech vidíme především v propojování lidí a sdílení zkušeností. Jsme tým, který má za sebou určitou cestu a každý z nás přináší do služby jiné obdarování i osobní vedení od Pána Boha. Díky tomu jsme schopni nabídnout konkrétní pomoc v různých oblastech práce s dětmi a vedoucími. Velkou hodnotou našeho týmu je pestrost zkušeností a pohledů. Každý z nás může přispět něčím jiným – a právě v tom vidíme sílu společné služby. Například Blanka Ježková založila křesťanské nakladatelství Hisland a věnuje se vydávání kvalitních českých materiálů pro děti. Jejím cílem je, aby vznikaly nové, aktuální a obsahově hodnotné materiály, které dokážou oslovit i dnešní generaci dětí, vyrůstající v prostředí plném podnětů a možností.

Dalším členem týmu je Jiří Šustr, který se spolu se svou manželkou již řadu let věnuje misijní práci ve sborech prostřednictvím LEGO klubů a projektu Landprojekt. Tuto službu považujeme za velmi dobrou příležitost, jak oslovit nejen děti, ale i jejich rodiče. LEGO je stále mimořádně atraktivním nástrojem, který otevírá dveře k rozhovorům, vztahům i následné práci s celou rodinou.

Součástí našeho týmu je také Markéta Chmelová, která má bohaté zkušenosti ze školství. Podílela se na založení Základní školy Noe v Pardubicích a několik let zde působila jako ředitelka. Práce s dětmi i vedení týmů je jí velmi blízké. Má výrazné organizační schopnosti a dlouhodobě se věnovala i službě dětem v místním sboru.

Náš tým doplňuje také Broněk Matulík, který působí v Radě Církve bratrské. Jeho zapojení vnímáme jako důležitý most mezi dětským odborem a širším vedením církve.

V besídce nejde jen o to být s dětmi, ale aby děti byly s Bohem. Kdy se to podle Tebe nejvíc daří?

Děti se mohou setkávat s živým Bohem v besídkách i při dalších aktivitách ve sborech tehdy, když jim to skutečně dovolíme. Když jim ukážeme, kdo Bůh je a že se s ním mohou osobně setkat. Besídka nemá být jen místem, kam jsou děti „odloženy“, aby nerušily shromáždění dospělých. Je to jejich bohoslužba. Je to jejich prostor, kde mohou zakoušet Boží blízkost způsobem, který je jim srozumitelný.

Setkání s Bohem není vyhrazeno jen dospělým. I děti mají schopnost víry, důvěry a hlubokého prožitku. Potřebují však vedoucí, kteří jim otevřou dveře k osobnímu vztahu s Bohem, a kteří jim pomohou porozumět tomu, že víra není jen informace, ale vztah. Pokud budou tuto skutečnost správně vnímat vedoucí besídek, rodiče i vedení sboru, může se besídka stát místem, kde děti už od raného věku zakoušejí, že Bůh je živý a že se o ně osobně zajímá. Právě tak vzniká pevný základ víry, který si mohou nést do dalšího života. Projekty pro děti, do kterých jste se pustili, jsou četné, pestré a odvážné. Je to vize, nebo už reálně běží?

V současné době již připravujeme konkrétní programy – semináře a pilotní projekt Festivalu pro besídkáře. Zároveň vznikají základy nových materiálů, tzv. playbooků, které vytváříme ve spolupráci s nakladatelstvím Hisland. Tyto playbooky budou určeny pro práci v besídkách. Každé dítě bude mít svůj vlastní sešit, který bude kreativní, vizuálně přitažlivý a obsahově propojený s biblickými příběhy a Božími pravdami. Zároveň chceme, aby materiály přirozeně zapojovaly i rodiče a podporovaly společnou práci dětí a rodiny doma. Součástí těchto materiálů budou také doplňky, jako jsou samolepky, plakáty a další vizuální

prvky. Celé tematické celky by pak mohly být zakončeny Junior bohoslužbou, která bude navazovat právě na dané téma a propojí děti, rodiče i sbor.

Současně se setkáváme s vedoucími besídek, nasloucháme jejich zkušenostem a zjišťujeme, jaké jsou jejich aktuální potřeby. Právě jejich podněty jsou pro nás důležitým vodítkem při plánování dalších kroků. Vedoucí i rodiče mohou sledovat webové stránky CB – Děti, FB, IG a také odebírat newslettery.

Jaké jsou ohlasy dětí a rodičů po několika měsících fungování odboru? Mám velkou radost z toho, že se nám ozývá stále více sborů, které by s námi chtěly začít spolupracovat. Naším cílem ale není zasáhnout všechny sbory a všechny besídkáře. Na to nejsme připraveni ani kapacitně, ani personálně. Naším cílem je být k dispozici těm, kteří o pomoc stojí. Chceme být otevření každému, kdo potřebuje podporu, radu nebo si jen chce s někým promluvit o tom, co ve své službě prožívá. Někde se rozpadl tým vedoucích, jinde je málo dětí. Někde mají dostatek vedoucích, ale hledají nové misijní formy služby. A jinde je naopak hodně dětí, ale chybí lidé, kteří by se jim mohli věnovat. Ve všech těchto situacích jsme připraveni přijet, naslouchat a společně hledat cestu dál. Můžeme nabídnout spolupráci prostřednictvím našich projektů, pomoci s konkrétními kroky nebo uspořádat seminář přímo pro daný sbor.Nejde nám o počet účastníků ani o to, aby se akce stala velkou událostí. Záleží nám na každém jednotlivém vedoucím.

Co vás čeká v nejbližší době?

V nejbližší době se velmi těšíme na vydání nové knihy v nakladatelství Hisland s názvem Mistrovský podfuk, která je určena dětem. Tato kniha citlivým a srozumitelným způsobem otevírá téma hříchu – jak jej mohou vnímat i děti, jak se nenápadně vkrádá do našeho myšlení, jak nás ovlivňuje a jak se s ním lze vyrovnávat. Věříme, že tato publikace může dětem pomoci porozumět sobě samým i Boží milosti a že se stane užitečným nástrojem pro práci v besídkách i v rodinách.

Další připravovanou akcí je seminář v Praze, který se uskuteční 13. března v CB Praha 13. Zváni jsou všichni, kdo mají o téma služby dětem zájem – nejen členové místního sboru, ale i zájemci z jiných sborů.

Velkou událostí, na kterou se zároveň těšíme a ke které přistupujeme s respektem, je náš pilotní projekt – Festival pro besídkáře, který proběhne 23. května v Pardubicích. Tento festival chceme pojmout jako prostor pro setkání, vzdělávání, sdílení zkušeností a vzájemné povzbuzení všech, kdo slouží dětem.

Na co se nejvíc těšíš Ty osobně, jako vedoucí odboru?

Nejvíce se těším na proměny, které bude Pán Bůh dělat v našich besídkách, v rodinách i v životech našich dětí. Stejně tak i v životech vedoucích a v nás samotných. Věřím, že sbory budou stále více vnímat službu dětem a jejich rodičům jako důležitou a neoddělitelnou součást služby celé církve.

Těším se na to, že jako besídkáři budeme znovu a znovu prožívat radost z toho, co děláme – radost ze služby, radost ze setkání s dětmi a radost z toho, že můžeme být svědky Božího působení v jejich životech. Těším se, že uvidím děti, které jsou doprovázeny vedoucími/lidmi z našich sborů. Těším se na probuzení mezi dětmi.