Církev ve světle novozákonních obrazů

Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 22

(90) Samozřejmost, potřebnost a mnohotvarost společenství církve je v Novém zákoně vyjádřena některými obrazy. Jedná se o obraz vinného kmene a ratolestí (J 15,1–11), kde je zdůrazněno zůstávání v kmeni, v Kristu, v jeho přikázáních jako podmínka nesení ovoce (Božího života); dále je to obraz těla, kde hlavou je Kristus a členové církve tvoří jednotlivé údy, které jsou různé, navzájem se potřebují a doplňují (Ef 1,20–23; Ef 4; Ř 12,4–5; 1K 12,12–27; Ko 3,15); dalším obrazem je stavba – chrám a duchovní příbytek Boží (Ef 2,20–22), který ukazuje na jedno z poslání církve, totiž být královským kněžstvem, oslavovat svého Boha, naslouchat mu a hlásat jeho skutky (1Pt 1,9); obraz církve jako rodiny (Ef 2,19) zdůrazňuje vzájemnou blízkost, která je víc než občanství (Fp 3,20; Ef 2,11–22), které dává práva; obraz pilíře pravdy odhaluje poslání církve střežit pravé učení evangelia; obraz snoubenky Kristovy (Ef 5,25–27) pak ukazuje jednak na péči Pána církve, a potom na její budoucí úděl.