Církev bratrská se hlásí k evangelikálnímu hnutí
Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 39
(185) Církev bratrská je součástí evangelikálního hnutí. Je to široký duchovní proud, který není vázán na určité konfese. S tímto hnutím se setkáme v církvích luterských, reformovaných, anglikánských, svobodných, baptistických, metodistických, letničních, a dokonce i v církvi římskokatolické a pravoslavné. Je povzbudivé, že právě v tomto hnutí se již v 19. století zrodil ekumenismus(1)
(186) Hlavními důrazy evangelikálního hnutí jsou autorita Bible,(2) účinnost Kristova kříže a působení Ducha svatého. K tomu přistupuje důraz na subjektivní stránku přijetí Boží spásy v osobním setkání s Ježíšem Kristem.(3)
(187) Evangelium, od kterého evangelikálové odvozují svoji identitu, není produktem představivosti biblických pisatelů ani současných zvěstovatelů. Naším přesvědčením je, že Písmo, které máme k dispozici, je inspirovaným Božím slovem. Pán Bůh se nám tímto způsobem dal poznat a naší zodpovědností je Boží slovo předávat. Pán Bůh nám však v Písmu nezjevil všechno (Dt 29,28). To, co zjevil, patří nám. To, co nezjevil, to patří jemu. Evangelikální hnutí je tedy směsí vyznání toho, co nám Bůh zjevil, a agnosticismu v tom, co nám Bůh nezjevil. Velké problémy nastávají, když dovolíme, aby náš agnosticismus pronikl do oblasti toho, co Bůh zjevil, a naopak aby naše vyznání pronikalo do oblasti toho, co Bůh podržel jako své tajemství. Chceme být dogmatičtí v tom, co je nám zjevené, a nesnažit se rozřešit to, co nám nebylo zjeveno. Stojíme tedy napravo od liberální teologie, která je v mnohém agnostická, a dokonce někdy zpochybňuje samotné zjevení. Zároveň však stojíme nalevo od různých entuziastických a fundamentalistických proudů, které se domnívají, že je jim už zjeveno všecko.
(188) Centrem Božího zjevení je Pán Ježíš Kristus. Ústředním těžištěm Písma svatého je Ježíš Kristus a především jeho kříž. Ježíšův kříž zdůrazňuje podstatu jeho vykupitelské smrti. Ježíš Kristus se ztotožnil s námi tak úplně, že skutečně nesl náš hřích, zaplatil za náš dluh, zemřel naší smrtí, na našem místě. My jsme si zasloužili zemřít a být potrestáni za svůj hřích. Ježíš se však ve své nekonečné lásce postavil na naše místo. Kristova zástupná smrt je tím nejúžasnějším příběhem, jaký svět kdy slyšel.
(189) Všichni evangelikálové uznávají nevyhnutelnost moci Ducha svatého. Jen svatý Duch může přesvědčit lidi o hříchu, spravedlnosti a soudu (J 16,8). Jen Duch svatý dokáže otevřít oči slepých tak, aby viděli pravdu, která je v Ježíši. Jen Duch svatý nás dokáže přitáhnout ke Kristu, znovuzrodit nás a dát nám dar víry. Charismatická obnova opodstatněně hledá „duchovní realitu“, a nejen suchá slova na papíru. Potvrzujeme, že naplňování Duchem svatým přináší radost, moc a duchovní nadšení, které proměňují život. Toužíme po tom, aby se evangelikální hnutí budovalo a šířilo prostřednictvím darů Ducha svatého. Nemůžeme ale přijmout nebiblický důraz na teologii prosperity. Zde na zemi ještě nežijeme v plné slávě Božího království.
(190) Církev bratrská vzešla z duchovního probuzení a z práce misionářů probuzeneckých a evangelikálních hnutí. Od svých počátků se snaží o věrnost svému duchovnímu odkazu. Cesty k duchovní obnově dnes nestačí hledat osamoceně ani v jednotlivých denominacích, a proto rádi spolupracujeme s těmi, kterým jsou zmíněné důrazy vzácné a považují je za nadčasové a nosné.(4)
(191) Evangelikální hnutí vykládá Boží slovo za použití exegeze a biblické hermeneutiky.
Jestliže je na jedné straně konzervativní v učení a má úctu ke klasickým křesťanským vyznáním, potom zároveň také usiluje o radikální aplikaci Božího slova na život jednotlivce i církve. Zápasí o uplatnění biblické etiky a hledá vhodné misijní podoby církve, které jsou aktuální a přiměřené pro dnešní dobu a místní kulturu. Z duchovních probuzení si evangelikální hnutí nese vzácné důrazy na modlitbu, evangelizaci, diakonickou službu potřebným a na sdílení osobních svědectví o setkání a životě s Kristem.
(1) Evangelická aliance byla založena v Londýně v roce 1846 a od svého počátku začala působit ekumenicky.
(2) Tento důraz není ničím novým a navazuje na pochopení Písma svatého v době patristiky i v reformaci.
(3) Někdy se tomuto setkání říká podle Bible nové narození z Ducha svatého, obrácení, oblečení Krista, křest Duchem svatým či přijetí spásy. Tímto důrazem je řečeno, že člověk nepřijímá své spasení pouze rozumovým souhlasem s dogmatem či vykonáním určitého obřadu, ale že je zapotřebí ve víře osobní setkání s Ježíšem Kristem jako Pánem a Spasitelem.
(4) Teologická stanoviska a doporučení Rady CB a Studijního odboru. s. 42n.
