Církev a společnost
Duchovní zásady Církve bratrské na pokračování - 42
(203) Svět je Boží. Zázrak vesmíru a dějiny lidské civilizace jsou odleskem Boží slávy. Svět není Pánem Bohem odepsán, ale Pán Bůh vpisuje do světa svoji řeč – Logos. Bůh své myšlenky vpisuje do textu vesmíru. Tou řečí beze slov (Ž 19,1–5) nás Stvořitel každodenně volá k poctivému poznávání pravdy a k činům tvořivé lásky. Pokud se církev zodpovědnosti za svět vzdá a soustředí se pouze na duchovní záchranu jednotlivých lidí, oslabuje potom i schopnost oslovit jednotlivého člověka. Sekulárnímu člověku takové křesťanství mnoho neříká. Misie se tak zužuje pouze na evangelizaci a opomíjí svůj sociální rozměr.
(204) Zodpovědnost za sociální službu. Posláním Kristovy církve je stát tam, kde stál Ježíš: na straně chudých, přehlížených, vyloučených, marginalizovaných. Církev, která zrazuje tyto nejmenší mezi nejmenšími, zrazuje své poslání. Církev bratrská ordinuje nejen kazatele, ale i diakony naplněné Duchem svatým k diakonické službě. Krista totiž není možné hodnověrně zpřítomnit jen hlásáním Slova, aniž bychom byli jako On, přáteli celníků a hříšníků (Mt 11,19), abychom se jako On dotýkali malomocných v naší společnosti.
(205) Zodpovědnost za dílo civilizace. Symboly centra naší civilizace už nejsou chrámy, ale finanční instituce. Ve výrobně-spotřební civilizaci se ztrácí smysl hodnot, které ji zakládají. Vše podléhá jedinému všeovládajícímu principu trhu. Věda v našem světě přestává být prostředkem k poznání samotné pravdy. Stává se služkou technického a ekonomického rozvoje. Umění již neslouží prohloubení vnímavosti vůči tajemství existence, stává se intelektuální zábavou pro úzkou skupinu zasvěcených. Církev se nemůže vzdát zodpovědnosti za to, aby stále nově inspirovala vizi smyslu civilizace. Z bohatství svých duchovních zdrojů může znovu inspirovat vědce, filozofy, sociology, psychology, umělce aj. Může spojovat svět lidského poznání se světem biblického zjevení. Svět skeptického rozumu se světem evangelijní naděje. Svět zodpovědnosti vůči Bohu se světem občanské angažovanosti. Svět ekonomiky se světem etiky, svět podnikání se světem solidarity. Svět umělecké citlivosti se světem zbožnosti. Křesťanská misie tak směřuje do všech oblastí lidské civilizace.
(206) Zodpovědnost za překonání odcizení člověka přírodě. Boží láska směřuje k celému stvoření. Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů (Ř 8,19–22). Hřích poznamenal i vztah člověka k Bohem stvořenému světu. Moderní člověk žije ve stále větším odcizení přírodě. Pod vlivem pragmatického materialismu ztrácíme úctu k Božímu dílu, k zázraku živé přírody. Zodpovědnost správce živé planety nahradil postoj vlastnění a vykořisťování země. Ke křesťanské zodpovědnosti patří i úsilí, aby se v nás probudili Boží synové, kteří svou péčí o zvířata, vodu, les či vzduch projevují lásku ke světu, který Bůh miluje.
